Mladí KSČMAktuality

Aktuality

Vratimovský seminář 2015

(12.11.2015) Motto: „Svoboda tisku končí u jeho vlastníků.“ Abbott Joseph Liebling


1) Zahájení semináře – RSDr. Karel Klimša


Vratimovské odborné semináře se za 26 let svého trvání staly nejen uznávaným a respektovaným pojmem, ale i svědomím české levice. Na semináři se samozřejmě také prodávaly knihy, například kniha analytika médií Petra Žantovského s názvem „Média na pranýři“.


2) „Mediální manipulace – nemoc české demokracie po roce 1989“

Doc. Mgr. Petr Žantovský, PhD., ředitel Česko-slovenského institutu a analytik médií


Ve své knize popsal, jak to doopravdy s manipulací médií ve skutečnosti probíhá. Zabývá se vývojem v médiích ve vztahu k politické a ekonomické či sociální sféře. Mezi hlavní obtíže patří velmi omezené množství historiografické literatury a zároveň nadměrné množství subjektivních a často protichůdných výpovědí účastníků popisovaných událostí.


V současnosti zde není žádný žurnalistický pedagog nebo mediální historik, který by se zabýval nejčerstvějším obdobím historie po roce 1990, proto se právě Petr Žantovský snaží analyzovat období této historie.


Politickými a společenskými předpoklady je určování dichotomie „pravdy a lásky,“ která napáchala největší škody na české demokracii, protože odstartovala epochu „nového třídního boje“ s hesly: „Ten, kdo je s námi, je prostě s námi. Ten, kdo není s námi, je proti nám.“


Webový portál neovlivni.cz zveřejňuje v rubrice „Ruská stopa“ seznam lidí, kteří jsou údajně zaprodaní ve službách Putina. V podstatě jde o hledání nepřítele a schvalování viny za vlastní neschopnost na údajnou zavinilost a nepřátelství těch druhých.


Vytváření iluze, že svobodného člověka, který se může svobodně rozhodovat. Jenže tento člověk se rozhoduje podle určitých návrhů, jemuž jsou více či méně nějakým sofistikovaným způsobem podsouvány. Dochází k sugerování falešného „dobra,“ argumentaci domnělou morálkou a morálností či šíření intolerance ve společnosti.


Média se snaží nám podsouvat určité téma, abychom si nevšímali všeho ostatního (odvedení pozornosti od ostatních témat). Tato podsouvaná témata se obvykle řídí podle zásady „tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou.“ Oblíbeným tématem bylo po jistou dobu dehonestování nezaměstnaných (pozn. autora).


Média obvykle využívají strategie: Spirálu mlčení („kdo nejde s námi, jde proti nám“); Efektu třetí osoby („lžou ti druzí“); Zamlčování nepohodlných informací (ekonomické zájmy); nálepkování (jako nezaměstnaný parazit) a hlavně zveřejňování neověřených nebo nepravdivých informací.

 

Závěrem je možné shrnout, že mediální manipulace rozhodujícím způsobem ovlivnila zásadní historické události v ČR po roce 1989, resp. 1992. Pod pomyslnou standartou „boje za svobodu slova“ se skrývaly konkrétní zájmy – politické a ekonomické či nacházely různé formy využívání mediálních prostředků pro své prosazení.


3) „Informovanost jako demokratická disciplína“

Doc. Mgr. Eduard Chmelár, PhD., historik, politolog a analytik médií


Pokud budeme mluvit o jakémkoliv oboru – ekonomika, mezinárodní vztahy či řešíme nezaměstnanost, tak zapomínáme na jednu podstatnou věc, která začíná být globálním problémem, což je informovanost obyvatelstva. S výjimkou Číny noviny vesměs zakládali evropští kolonizátoři na všech kontinentech.


V minulosti byli novináři pokládáni za hrdiny, kteří dokázali občanům předkládat zajímavé informace (bez ohledu na systém) nebo položit nejmocnějšího muže planety (aféra Watergate). Pokud jde o prestiž povolání v současnosti, tak na prvním místě stojí lékaři a na posledním místě stojí herci, kdežto předposlední místo obsadili novináři, protože jim věří kolem tři procent obyvatelstva.


Po roce 1989 ztratila žurnalistika svůj specifický jazyk a publicistický styl. Začala směřovat k manipulativnímu a propagandistickému jazyku politiky. Média dnes představují konzervativní mocenskou strukturu, která se snaží udržet si svoje privilegia. V digitálním věku se nám snaží namluvit, že je neustále důležité licencované publikování


Všeobecná deklarace lidských práv, která byla přijata Valným shromážděním OSN v roce 1948 se týká práva na svobodu projevu, ale korporativní cenzura (kdy novináři dostávají výhody od korporací a inzerce do novin, aby nepublikovali informace o těchto společnostech) tato práva potírá. Jenže tyto lidská práva samozřejmě platí všechny včetně sociálních a ekonomických práv (právo na práci, odpočinek, sociální zabezpečení).


Pokud se podíváme na jednotlivé zpravodajství, tak zjistíme, že chybí různorodost zdrojů. Jednostranné zdroje se totiž většinou přebírají z BBC, CNN, Reuters. Novináři přebírají informace ohledně zahraničí, a to aniž by kdokoliv z novinářů domácích médií uvedenou lokalitu navštívil. Svoboda slova je lidským právem, nikoliv jen právem médií. A toto právo naplněné rozhodně není.


V současnosti se z ruských médií dozvíme o zahraničí více informací, než ze západních médií. Proto se začíná razit nový termín „neonormalizace,“ protože opět žijeme v situaci, kdy si většina lidí myslí celkově něco jiného, než to, co uvidí na obrazovce. Ruští občané jsou opravdu více informováni o situaci ve světě, a to bez jakýchkoliv ideologických bariér, které jsou u nás velice zřejmé.


Lidé potom přestávají věřit oficiálním informacím z klasických médií. Paradoxně začínají věřit a jsou zahlcení některým informacemi, které zachytí na internetu. Začínají věřit všechněm těm blábolům a kampaním proti očkování, „chemtrails,“ které se šíří po síti, protože i oficiální média nepoužívají prověřené informace.


4) „Jak na přesilovku mediálního švindlu?“

PhDr. Josef Skála, PhD., historik a publicista


Média jsou více, než kdy před tím arénou politiky samotné. A cokoliv řekneme o médiích, tak se týká také politiky. Sami usilujeme o to, abychom prováděli politiku opozice. V historii vždy ten, kdo držel v rukou výrobní prostředky, tak držel přesilovku i mediální.


Máme možnost využít šanci, kterou naši předchůdci neměli. Máme elektronická média, která nezávisí na penězích a tiskárnách, protože můžeme skutečně v tom kyberprostoru budovat něco velmi samostatného. O to více bychom se měli sebekriticky zamyslet nad tím, jak to děláme.


Kritika kapitalismu je mnohdy z ústa a pera autorů, kteří systémovou změnu nechtějí, nemají ji v plánu a dokonce k ní mají výhrady, je konkrétnější, věcnější, hlubší a důraznější než naše. A to je další velmi závažný důvod k zamyšlení. Nejedná se o to, abychom měli silné řeči a prováděli násilné akce, ale jde zkrátka o to, aby se už věci konečně nazývaly pravými jmény. No a to je přeci něco úplně jiného.


Všimněte si kolik témat jsme odevzdali úplně bez boje někomu jinému. Například Piráti přišli s naprosto skvělým tématem – duševní vlastnictví. Jednalo se o privátní zcizení výtvorů duševního vlastnictví, které jsou bytostně z definice výsledkem kolektivního. My jsme tento podnět nezachytili a nechali jsme jej Pirátům (a jejich pirátské internacionále).


Potom jsou zde témata chybějící. Kdy v poslední době zahýbalo něco českou politikou, co vzešlo z našich řad? Cítíte to zklamání ve Vašich tvářích. Tohle všechno se přece musí od základu změnit. Hlavní uniklé téma má hlubší základ – skutečností je, že se současná neolliberální politika neustále zhoršuje. A je na nás, jestli budeme směřovat dopředu nebo dozadu.


Provozovatel webu: StřípkyZeSvěta.cz www.stripkyzesveta.cz


5) „Politika agresí a jejich mediální krytí“

Pplk. v. z., MUDr. Marek Obrtel, bývalý vojenský lékař, účastník zahraničních misí AČR


Mediální cesta k vykonstruovaným válečným konfliktům „za lidská práva, demokracii, svobodu a nezávislost“ aneb „Per bona verba vendítur mala herba.“ Dobré slovo může vyústit ve špatný čin. Mediální manipulace se začala výrazněji rozvíjet po roce 1923 s vývojem rozhlasu, posléze během války, když Goebbles vytvořil manipulační institut v Třetí říši.


V současnosti armády využívají psychologický institut PSYOPS. Jedná se o psychologické operace, které tvoří z 99 procent vojáci z profesionálních armád. V USA se většinou využívají k těm špatným úmyslům, např. zabrnkat na citlivé noty, vytvořit podhoubí rasové, etnické či náboženské nesnášenlivosti ve stabilních zemích.


Působí tedy prostřednictvím vlastních aktivit, kdy zneužívá infrastruktury, hromadné sdělovací prostředky, zkompromitované politiky, novináře, „aktivisty“ a  různé neziskové organizace. V České republice lidi jako Štětina, Šafr, Klvaňa, Pánek, Zelená, Bělobrádek.


Posiluje tzv. „Nový světový pořádek“ (New World Order), který si nepřeje, aby lidé cítili svoji vlastní identitu a sounáležitost, proto usiluje o to, že by se měly celé národy či Evropa vykořenit, destabilizovat a rozvrátit. Jedná se o různé přemrštěné gender ideologie, juvenilní justici, multikulturalismus, individualismus, islamizace či globální světovou církev (patologický ekumenismus).


Psychologická operace PSYOPS je plánovanou operací, jejíž cílem je předat veřejnosti informace a ukazatele, které mají ovlivnit jejich emoce, motivy, uvažování a konečně chování zahraničních vlád, organizací, skupin a jednotlivců. Účelem je vyvolat či posílit u cizinců uvažování a chování příhodné k dosažení cílů původce psychologické operace.


Zkušenosti z vojenského hlediska máme v poslední době mnoho jako Kosovo, Afghánistán (masmediální kampaň 11. září 2001), Irák, Sýrie, Libye (záminkou diktátorské režimy, zbraně hromadného ničení) či Bílá kniha o Ukrajině. NATO obvykle slouží Spojeným státům jako zástěrka, aby mohly vytvářet konflikty, za které nebudou posléze zodpovědní.


Manipulaci je důležité se bránit, což vyžaduje nutnou dávku soustředění. Musíme si zkrátka dávat pozor na to, co je nám předkládáno, jak je nám to předkládáno, informace je důležité vzájemně porovnávat a dávat si je do kontextů. Zkrátka je nutné veškeré střípky mozaiky skládat do jednoho celku.


6) „Co dělat?“

MUDr. Ivan David, Csc., psychiatr, bývalý ministr zdravotnictví


Neměli bychom se zabývat médii, ale sebou samotnými. Pro nás je důležité, jak hraje náš tým, není důležité, jak jej snímá televize. Současná média budou s lidmi manipulovat, protože zbohatlíci přece nebudou svoje peníze investovat do toho, aby objektivně informovali. Lidé mnohdy přeceňují inteligenci a vzdělání, ačkoliv je mnohem důležitější kritické myšlení nebo emocionální zaujetí.


Manipulace se dlouhodobě zabývá emotivním zaujetím, protože negativní reklama je přece také reklamou. V demokratické společnosti jde o dosažení většiny čili používá se méně logické argumentace a více se útočí na emoce.


Časopis Respekt v jednom ze svých čísel, kde na titulní stránce urážel publikovanou karikaturou prezidenta Zemana a zároveň schvaloval například pokutu, kterou musely zaplatit Parlamentní listy za urážlivé komentáře svých čtenářů (v tomto případě se jednalo o částku 150.000 korun), které se nelíbily jiným čtenářům.


V případě sankcí vůči Parlamentním listům soudkyně Opatrná vycházela ze stanoviska evropského soudního dvora pro lidská práva, který soudí, že médium odpovídá za komentáře pod články. Tímto sice hájí individuální práva, ale zároveň útočí na svobodu slova, což je daleko důležitější právo.


Po veřejnoprávních médiích bychom neměli žádat zrušení koncesionářských poplatků, čímž by se zbavila odpovědnosti za objektivitu, ale naopak žádat, aby kvůli našim poplatkům vysílala objektivní informace bez názorů redaktorů, tedy podstatné informace, které se dějí ve světě. Od všech soukromých médií je důležité, aby zveřejňovala komu patří či kdo je financuje.


Evropu ohrožují dvě ideologie, které postupují ruku v ruce: „neoliberalismus a pokrytecké lidskoprávní levičáctví.“ Neoliberalismus vraždí Afriku a Blízký východ, kde lidé už ani nemají cenu jako otroci. Lidskoprávní levičáctví neprotestuje proti tomuto vraždění (i v případě výroku Humanitárního bombardování od Václava Havla).


Pokrytecké lidskoprávní levičáctví hlásá, že se máme vzdát pohodlí a ujmout se imigrantů, ale vůbec se nestará o osudy chudých lidí v této zemi, dlouhodobě nezaměstnané, vyloučené lokality a bezdomovce, zato kritizuje stát, který se nestará o cizí (lidská práva). Podle Slezského přísloví „je to s nimi jako s uhlím, samo se nenakope.“


Filozofové ovládající pozici neomarxismu se po druhé světové válce zabývali problémy jednotlivců jako důsledek působení společnosti, která je vůči nim nepřátelská a „utlačovatelská.“ Podporovali individualismus, zdůrazňovali svobodu i práva jednotlivců a popírali odpovědnost.


Studenti humanitních oborů jsou tak vyučování v tomto duchu knih Foucalta, Kocha a Marcuse. Možná mohou být inspirativní jako metafory, ale někdo je vnímá jako návody na řešení problémů tohoto světa. Tento filozofický směr je asi tak vědecký jako skutečnost, že mnozí studenti humanitních oborů se na základě něj snažili zpochybňovat vědecké poznání lékařů o duševních chorobách.


Provozovatel webu: http://www.novarepublika.cz/


7) „Lež jako nový světový řád“

Lenka Procházková, spisovatelka


Setrvačnost víry v tzv. „Zjevenou pravdu“ je druhem sebeobrany před tušenou bolestí, kterou by mohl vyvolat šok z pravdy poznané. Léčba šokem může být riskantní i pro léčitele, což Sokrates jako popravený učitel i jeho žák Platón moc dobře věděli.


Poznávání a šíření pravdy bylo málokdy bezpečnou záležitostí, přesto jsou lidské dějiny plné odkazů na neúnavné hledače, odvážné myslitele a kritiky, kteří se napříč časem snažili člověka vést k dospělosti. V současnosti sdělovací prostředky fungují jako zbraň hromadného ničení zdravého úsudku.


V České republice se zastydlý antikomunismus stal náborem nových rekrutů, jejichž boj už dávno skončil. Pro ně je totiž mnohem jednodušší ohýbat mladé stromky, než kácet staré duby. Často přemýšlím o tom, zda pracovníci našich médií věří tomu, co nám sdělují anebo zda to berou jako dobře placenou hereckou roli.


Vhodným příkladem je pád Malaysia Airlines 17, sestřeleného nad Ukrajinou (r. 2014) a vyhlášení sankcí EU vůči Rusku. Ministr Zahraničí (doktor Cvach naší politiky) Lubomír Zaorálek tehdy vysvětlil na tiskové konferenci: „Byla to opatření zahraniční rady přijatá v atmosféře po pádu letadla. Opatření byla zvolena cíleně. Byla tu nutnost reagovat a jsem rád, že jsme byli schopni zaujmout stanovisko a dobrat se výsledku.“


To znamená, že okamžitě po pádu civilního letadla, jehož trosky a oběti zatím žádný vyšetřovatel nezdokumentoval, vydalo 28 politiků členských zemí EU verdikt o zločinu, pachateli a o udělení trestu. Mnozí z novinářů, které bychom pokládali za hlídací psi demokracie se proměnili v gaunery. Známe sice příklady, kdy se trénovaný alkoholik někdy propil až ke střízlivosti, ale to neznamená, že by se trénovaní lháři mohli prolhat až k pravdě.


Na rozdíl od dřívějšího papírového samizdatu, který koloval jen v omezeném okruhu a nemohl reagovat na aktuální vývoj politiky, tak internetové nezávislé weby dnes tvoří skutečnou zpravodajskou síť, která je dostupná každému kdykoliv a téměř kdekoliv. Snahy o cenzurování internetu sílí a vyvíjejí je i někteří naši politici


8) „Evropa se mění. Bohužel k horšímu“

Prof. PhDr. Jan Keller, Csc., sociolog a publicista


V roce 2014 probíhala volební kampaň do Evropského parlamentu pod heslem: „Změníme Evropu.“ Toto heslo se daří naplňovat. Ke sjednocování Evropy se původně přistoupilo především ze tří důvodů: a) Zamezení opakovaní války na kontinentu (od 50. let 20. století), b) Proti negativním dopadům globalizace ke kterým jednotlivé státy čelit nemohou (od 70. let 20. století) c) Dosáhnout, aby malé státy nebyly z hlediska konkurence zaprodány svým sousedům.


První z těchto bodů byl ohrožen děním na Ukrajině, kdy se EU aktivně účastnila destabilizace režimu, který byl výsledkem právoplatných voleb. Přitom nedovedla nijak ovlivnit události, které následovaly: Boje na Donbasu (2 miliony utečenců), zhroucení ekonomiky i vzestup fašismu na Ukrajině. Jediné čeho se dosáhlo na východě: Vzniklo ložisko konfliktů, jehož následky mohou Evropu závažně postihnout.


K tomu druhému bodu: Už zhruba 2 roky se jedná o smlouvě obchodu a investicích mezi USA a EU (TTIP). Přitom nikdo neví včetně europarlamentu, jestli tato smlouva zmírní negativní dopady globalizace a nebo je naopak zvýší. Dosáhlo se toho, že se zvýšil demokratický deficit, kdy ani poslanci po letech jednání nevědí, co budou vlastně schvalovat.


Ve třetím bodu: Evropskou unií se už přes půl roku přelévají ilegální masy migrantů. Překračují bez kontroly hranice, paralizují dopravu, vytvářejí rizika šíření chorob a rizika bezpečnostní. Jediné, čeho se dosáhlo, že větší země jako Německo diktují kvóty, o kterých se ví, že problém v žádném případě neřeší.


Evropa tak selhává jak ve věcech války a míru, při společném čelení dopadů globalizace, tak v ochraně svých slabších členů před silnějšími. Přitom je zarážející, že evropské instituce dělají dokola pořád tu stejnou chybu. Nejprve prosadí nějaké krajně problematické opatření, potom se hledají viníci neúspěchu, vůbec nikdo se nestará o skutečné příčiny (proč to nefunguje) a na svém původním opatření trvají instituce jen s o to větším důrazem.


Postupně tak objevujeme jen samé viníky, ale žádná řešení. Tímto postupem je stigmatizováno stále více zemí: O Řecích se dozvídáme, že jsou rozhazovační a líní; Rusové útočí na Ukrajince, kteří mají holubičí povahu, kterou zdědili po Banderovi; Maďaři jsou fašisté, kteří nerespektují lidská práva, Češi jsou xenofobové, Slováci jsou xenofobové a navíc potížisté. Když to tak půjde dál, tak časem mezi spravedlivými zůstanou možná jen Němci a Francouzi, tedy ti, jenž mají v Evropské unii největší slovo.


Co dělá v této situaci evropská levice? Žalostně selhává! V situaci, kdy kapitalismus prochází krizí, tak je levice stále více paralizována. K rozštěpení na komunisty a sociální demokraty přibilo nové rozdělení. V Evropské levici jsou nyní nejhlasitěji slyšet liberální pseudolevičáci, kteří se vynořili v 60. a 70. letech, a to v době, kdy sociální nerovnost byla relativně nízká a nezaměstnanost téměř neexistovala.


V této situaci se zrodila liberální levice, která prohlašovala, že sociální problém už je vyřešen. Problémem již není nerovnost, ale nerespektování různosti. A tak se vyzdvihla genderová otázka, problémy etnických, náboženských, kulturních minorit, práva homosexuálů, atd. To všechno jsou důležité otázky, ale pomocí těchto otázek se zahladily ty důležitější otázky. Učinilo se to tak, že tyto dílčí otázky byly upřednostňovány před všemi ostatními.


Migranti ideálně naplňují kritérium jinakosti, čímž se stávají nesmírně zajímavými pro liberální levici. Jejich složitá životní situace nahrává ideálu připisovat lidem pouze práva, ale pomlčet o jejich povinnostech. Vzniká jakási zajímavá dělba práv a povinností: Migranti mají pouze práva a domácí obyvatelstvo pouze povinnosti. Já tomu říkám zvrácená solidarita (Jan Keller).


Masová migrace pomáhá systému, který je v krizi. Pomáhá mu v následujících ohledech: a) S velkou pravděpodobností vyvine tlak na snižování ceny práce, b) vzniknou konflikty, které odvedou pozornost od sociální otázky (nebude se mluvit o stagnujících příjmech nižších a středních vrstev, ale pozornost bude odvedena ke sporům mezi etnickými a náboženskými skupinami). Tímto způsobem se ve spojených státech již 100 let daří paralizovat sociální otázku, c) osekávání sociálních jistot se zdůvodní nutností financovat bezpečnostní aparát.


Hlavním problémem nebude stále větší vyhrocování nerovností, ale snaha o integraci nově příchozích do společnosti, při zachování a zostřování všech existujících nerovností. Budou vyzdvihovány ty příklady migrantů, kteří se dostali mezi milionáře. Ten, komu se stav společnosti nebude líbit, bude prohlášen za xenofoba, a tím umlčen. Kritika poměrů bude prohlášena za projev nacionalismu.


V současnosti kapitalismus využil globalizaci k tomu, aby rozložil proletariát. Nyní se snaží finanční oligarchie vyždímat střední vrstvy a sociálně je deklasovat, což je nebezpečné pro demokracii (jakoukoliv).


Existuje tvrdý rozpor mezi finanční politikou přísnosti „austerity“ vůči vlastnímu obyvatelstvu a velkorysosti vůči migrantům. Jak to, že ti samotní Kalouskové, Schwarzenbergové, kteří jsou tak přísní na seniory, nemocné, rodiny s dětmi, tak překypují vstřícností vůči migrantům.


Jak to, že jejich humanismus a solidarita jsou tak vysoce selektivní? Politika přísného osekávání výdajů funguje všude tam, kde se šetří náklady velkým firmám a nejbohatším skupinám obyvatelstva. Naopak náklady na běžence nebudou platit velké firmy a nebudou je platit ti nejbohatší, naopak firmy je nebudou platit vůbec, protože by to snižovalo jejich konkurenceschopnost. Tohle je krycím názvem pro soukromé zisky.


Tyto náklady zaplatí zaměstnanci i živnostníci v přímých daních a spotřebitelé v nepřímých daních. V nepřímých daních je budou platit i senioři, nezaměstnaní a rodiny s dětmi. Uvidíte, jak brzy se bude mluvit o různých formách solidární daně.


9) „Jak přežít mediální kapitalismus?“

Prof. PhDr. Oskar Krejčí, Csc., politolog a publicista


Co potřebujete k velkému politickému úspěchu? Musíte být bavičem, který dokáže formulovat něco, co jde za hranici korektnosti (velice citlivě). Média vás začnou citovat, čímž zvýšíte jejich náklad a sledovanost. Musíte mít trošku peněz na nákup vlastní agentury, a když máte více peněz, tak třeba Mladou frontu a Lidové noviny. Musíte mít schopnost platit inzerci i v těch novinách, které jste si nedokázali koupit.


Současná propaganda pracuje s vojenskou taktikou a strategií. Chcete-li být úspěšní, tak musíte být schopni představit dílčí otázku taktiky jako strategickou. S vhodnou strategií dokážete vytvořit emoce a z individualizovaných osudů vytvořit umělé agregáty, které nejsou závislé na sociálních charakteristikách svého života. Tohle je to velké umění propagandy.


Krize západní propagandy souvisí se ztrátou kontextu politických událostí. Jedná se o časový a prostorový kontext. Politici i propagandisté jsou schopni poslat letadla Libye a vybombardovat, ale už nejsou schopni vnímat, co znamená ten průsak nenávisti a zbrani do subsaharské Afriky. Nejsou schopni vnímat, že jsou nevítanými hosty, i když tam přinášejí dary.


Jestliže liberálně prohlásíte historii za nedůležitou, tak se dopustíte sebevražedné chyby, protože pro 90 procent lidí v tomto prostoru ta historie důležitá samozřejmě bude, třeba i v oblasti nevědomí. Jestliže nejste schopni bojovat proti předsudkům, tak vytváříte konflikt o jehož důsledcích nemáte nejmenší tušení. Výsledkem je, že se jedná o propagandu na Ukrajině, kde stejní politici zde hájí nacionalismus, aby nám potom ve střední Evropě kázali o multikulturalismu.


Ta propaganda je rozčleněna na jednotlivé části, vytržena z kontextu a zároveň ji doprovází falešná prosazovaná vize počátku. Migranti jsou nám představování jako individuální osudy. Je samozřejmě povinností všech lidí na levici pociťovat solidaritu s těmi, kteří jsou postiženi jako většina migrantů. Proto upozorňujme, že ti lidé nejsou jenom nositeli dané osobní tragédie, ale na to, že jsou nositeli určitých kolektivních charakteristik (etnických a náboženských).


Jestliže nebudou tito migranti vhodným politickým způsobem integrování, budou cítit proskribováni (zavrženi či postaveni mimo zákon) a budou se podle toho chovat vůči většině. V prvním případě je nutné vyvracet lži – ukazovat počátky věcí a kontexty. Za druhé zdůrazňovat vědu – nebyli neprovedeny vědecké ani sociologické výzkumy mezi migranty.


Čím se levicové propagování liší o toho bezbřehého liberalismu, který nevidí sociální a historické kontexty. Naše propaganda nesmí sklouzávat do urážek islámské kultury, ale zároveň je nutné zdůrazňovat rozdíly mezi politickými a sociálními migranty. Ta míra je zcela jasná v číslech, těch 790 milionů lidí ve světě, kteří žijí pod hranicí životního minima 1,25 dolarů na den. Zde přece musí každý vědět, že tohle nejde vyřešit migrací.


Někdo se ale domnívá, že migrací vyřešíme problém politický. To je ale nesmysl. Pro nás migrant sociální a imigrant politický jsou stejně tragické osudy. Proto musíme poukazovat na reálné příčiny krize. Žádný liberál neřekne, co je příčinou migrace. Maximálně bude mluvit o válce, ale za tu válku určitě někdo může. A my musíme být natolik radikální, že řekneme, kdo za tu válku může. Za tu válku mohou ve Washingtonu, Bruselu i Paříži.


Vratimovský seminář 2015


Více na StudioTV Ostrava: https://www.youtube.com/user/studioTVostrava

autor: Pavel Herman
zdroj: Vratimovský seminář
© KSČM 2003 - 2014. Všechna práva vyhrazena