Mladí KSČMAktuality

Aktuality

Rozpory mezi imperialisty vedou svět ke globální válce

(2.12.2015)

2.  Jaký je vliv Strany evropské levice (SEL) v Turecku?

V Turecku není organizace, která je členem SEL, kromě malé skupiny, která zasedá na jejich setkáních jako pozorovatel. Ale je zde škála nevládních organizací, časopisů a spolků, které mají ideologický vztah k této mezinárodní platformě tak zvané "nové levice", k oportunistickým stranám.

Zdánlivě jsou tyto strany a hnutí - jako Syriza a Podemos - které využívají maloburžoazní tendence, celosvětovým novým trendem. Dá se říct, že turecká levice je také nakažena touto chorobou. Avšak v naší zemi je hlavním nositelem ideologie SEL kurdské národní hnutí. Jeho politika aliancí se týká v podstatě třídní spolupráce, multikulturalismu, "demokratické autonomie" a především strachu z destabilizace.

Podle argumentace a analýzy SEL není tento politický program reprezentovaný HDP (Lidově demokratická strana, strana vznikla spojením kurdského hnutí a některých levicových skupin) ničím víc než vějičkou středním třídám ohroženým politickými a ekonomickými krizemi, které ve skutečnosti souvisejí s rozpory imperialistického kapitalistického systému.

Zde levice pomáhá kapitalistickému systému ochránit stabilitu vykořisťování ...

Do roku 2013 by to byla urážka, ale nyní se hledí na tuto "evoluci" jako na žebřík k moci, což je otevřeně hájeno silami "nové levice" a některými silami v Turecku, které se pohybují okolo HDP.

Mimo to, HDP byla podpořena Stranou evropské levice přímo před volbami, které se konaly 7. června, když představitel této strany, Selhattin Demirtas tweetnul "Jsi můj bratr Tsiprasi!" ihned po prvním volebním vítězství Syrizy.

Nemluvě už o debatách o tom, "kdo je tureckou Syrizou", což se před několika měsíci stalo velice populární náplní tureckých televizních pořadů... Jaká hanba!


3. Jak vidíte další vývoj země a pozici konzervativní strany AKP?

Nevěříme, že režim instalovaný stranou AKP během posledních 14 let její vlády může dosáhnout stability. Nyní jsou jakýmsi způsobem znovuzvoleni a pokouší se napsat novou ústavu, aby legitimizovali tento nový a ještě protilidovější a reakčnější de facto existující režim.

Dále se snaží přesvědčit společnost o prezidentském systému a téměř zvládli o něm přesvědčit buržoazní opoziční strany.

Na druhou stranu to není tak jednoduché... Když se naposledy pokoušeli otevřít tuto diskuzi o prezidentském systému, dostali se na hranu svržení lidovým povstáním. Stále je téměř nemožné přesvědčit lid a zejména mládež o Erdoganově prezidentství.

I kdyby se jim to za použití teroru a všech možných opatření podařilo, nebude to dostatečné k stabilizaci Turecka, protože jsou politické a ekonomické podmínky v oblasti a ve světě také křehké. Jediné na co se spoléhají, jsou poražené a paralyzované opoziční strany, které mohou chtít nejvýše koalici a ve skutečnosti mají k lidu ještě dále, než to mají k AKP.

Jak chápete, AKP a Erdogan tančí na hraně, zesměšňuje opoziční strany, mezitím turecká kapitalistická třída bohatne a je čím dál tím neviditelněji za scénou.

Zejména musíme nyní soustředit naši perspektivu na dělnickou třídu, která je neklidná a není také reprezentovaná v buržoazní politice. Vzestup počtu voličů Komunistické strany zejména v některých dělnických oblastech není náhodou. Lid nyní začíná vidět, co leží za těmito fiktivními rozpory a tak sledujeme tendenci obracení se do leva... Toto je světlá stránka Turecka, kterou jen my vidíme a jsme s ní ve styku.

Nebude chybou říct, že jsme jediná strana v opozici, která dosud nebyla poražena.


4. Jak vypadá situace uprchlické krize v Turecku?

Turecko je jednou z vysoce zasažených zemí.

V některých malých městech ležících nedaleko syrské hranice je dokonce počet uprchlíků vyšší než místních obyvatel. Úřady oznámily, že počet imigrantů, kteří překročili naši hranici po zahájení imperialistického zasahování do Sýrie, překročil 2 miliony lidí. Mnoho z nich žije v těch nejhorších podmínkách, v táborech hned za hranicí, na ulici a mnoho z nich pracuje v malých podnicích anebo ve stavebnictví za téměř žádnou mzdu. Dokonce i děti... To vám umožní udělat si představu o situaci v Turecku,

Mobilizace takového množství lidí směrem na západ s pomocí koalice zemí NATO a gangů džihádistů je, jak se zdá, rovněž součástí hospodářské politiky. Mezinárodní monopoly a jejich vlády vítají uprchlíky do svých pracovních trhů, aby pracovali za nejnižší mzdy v otrockých podmínkách, přičemž současně vedou propagandu prohlašující, že uprchlíci jsou hlavním zdrojem nezaměstnanosti a hlavní příčinou strhávání společnosti do chudoby a korupce.

Používají tuto výmluvu také k tomu, aby legitimizovali své vojenské intervence na Středním Východě, z údajně "humanitárních" důvodů a aby rozdělovali třídu pracujících ve svých vlastních zemích.

Například těsně před zahájením ozbrojeného konfliktu v Sýrii začalo Turecko budovat uprchlické tábory u syrské hranice. Když džihádistické gangy rozpoutaly s podporou Erdoganovy vlády údery svého brutálního teroru proti syrskému lidu, byl už turecký stát připraven na příval tisíců běženců. Zneužili skutečnost, že tisíce lidí prchaly ze země před válkou, a nutili Bezpečnostní radu OSN k vyhlášení bezletové zóny či neutrální zóny nad severní Sýrií pod protektorátem NATO.

Až dosud se jim ovšem tohoto cíle dosáhnout nepodařilo, ale po nedávných teroristických útocích můžeme přepokládat podobné pokusy s pomocí jiných argumentů a projektů. Předstírají, jako by nebyli těmi, kdo způsobil tuto válku a zapříčinil tuto tragédii...

Když se podíváme na jejich pokusy využít ve svůj prospěch ekonomické a politické příležitosti, můžeme říci, že toto imigrační hnutí také vyznačuje dynamiku krize imperialistického kapitalistického systému. Pokud by tito lidé, kteří se stali obětí terorismu USA-EU, připojili svoji sílu k dělnické třídě evropských zemí, mohou otřást trůny po celé Evropě, i ve světě. Je jisté, že kapitalismus nemůže toto množství imigrantů živit a snadno je zapojit do systému.


5. Pokládáte za možné ustavení kurdského státu zahrnujícího území, které je dnes součástí tureckého státu?

V krátkodobém či střednědobém horizontu se nedomnívám, že je to možné.

Nicméně program tzv. "demokratické autonomie" je současným imperialistickým přístupem k přerozdělení a úplné integraci trhů. Takže taková možnost existuje...

Neoliberálové "zdraví" tento projekt ve jménu demokracie a otevřené společnosti pod titulkem "glokalizace". Má to být globalizace s lokalizací znamenající decentralizaci. Můžeme to považovat za odstranění národních trhů a přímé vykořisťování menších oblastí soutěžících mezi sebou navzájem o přilákání investic mezinárodních monopolů. Proto současně s diskusí o "demokratické autonomii" kapitalisté a buržoazní politikové požadují "lokální minimální mzdy", jež se budou lišit oblast od oblasti.

Pokud kurdští a turečtí pracující nezastaví tento protidělnický, imperialistický projekt, může být kurdský kapitalistický stát ustaven v jednom dni na základě kolaborace kurdské buržoazie. To povede pouze k zesílení etnických a sektářských konfliktů a rozdělí to třídu pracujících. Je třeba pochopit, že kurdská otázka se netýká pouze Kurdistánu. Je to složitá otázka, kterou nelze vyřešit bez svržení kapitalismu.

Vidíme tento důležitý problém z perspektivy socialistické revoluce, vždy s ohledem na skutečnost, že tuto otázku nelze řešit v rámci kapitalistického systému. Proto jsou v přístupu k této otázce naší prioritou zájmy třídy pracujících a zápas za socialistickou revoluci.


6. Jaký je postoj a záměry Ruské federace v Sýrii?

Intervence Ruské federace je legitimní podle mezinárodního práva a můžeme také říct, že dává dělnické třídě čas, který opravdu potřebuje. To jsou první fakta, která získáme objektivní analýzou.

Na druhou stranu, Rusko se samozřejmě zaměřuje na ochranu svých vlastních zájmů v Sýrii. Mají spoustu ekonomických a politický investic v Sýrii.

Když se na to podíváme z širší perspektivy, vidíme prohlubující se rozpory mezi kapitalistickými státy.

Imperialistické země, které byly hluboce zasaženy kapitalistickou krizí, zvažují zničení ostatních zemí a národů jako jediný způsob řešení. Rozpory mezi imperialistickými zeměmi se neustále prohlubují a tyto třenice vytvořily sporné linie od Blízkého východu na Ukrajinu, z Pacifiku do Středozemního moře.

Ve snaze vzdorovat hegemonii amerického a evropského imperialismu, země BRICS včetně Číny a Ruska ohrožují americké zájmy budování aliance za pomocí své rostoucí důležitosti ve světové ekonomice a své vojenské síly; nicméně tato aliance má výslovně kapitalistický charakter.

Rozpory mezi imperialisty posouvají svět stále blíže a blíže ke globální imperialistické válce.

NATO vedené USA staví nové základny a "protiraketové štíty" ve východní Evropě, ale také v Turecku a Japonsku. Odolat této ofenzívě NATO někdy vyžaduje přímou účast a vojenské intervence. Rusko a Čína čelí útokům svých soupeřů navyšováním a posilováním své vojenské kapacity a konsolidaci, stejně tak i rozšiřování svého vlivu.

Ve světle těchto okolností musíme zdůraznit, že toto není naše válka. Žádná z těchto imperialistických, kapitalistických zemí nebo aliancí nemá naši podporu. V konečném důsledku pracující a mládež zaplatí krvavý účet za toto soupeření, pokud se nebudou nezávisle organizovat s cílem překonat celý imperialistický kapitalistický systém. Tyto rozpory mezi imperialisty mohou být použity v lidovém boji pouze, pokud bude dělnická třída organizovaná jako revoluční politická síla připravení převzít moc od monopolů.


7. Jaký je postoj Izraele k syrské občanské válce a k jednotlivým účastníkům konfliktu?

Izrael otevřeně podporuje destabilizaci Sýrie a Izraelští činitelé musí být opravdu nadšení při sledování degradace jejich největšího nepřítele. Jsou tu také některé důkazy o izraelské podpoře ISIS a některých jiných džihádistických skupin bojujících proti syrskému státu.

Možná si pamatujete, že během nejtěžších bojů v Sýrii, letectvo Izraele bombardovalo Damašek a některé základny syrské armády. Tento letecký útok v srdci Sýrie byl možný jen díky tomu, že džihádistické gangy napadly a zničily zařízení syrské letecké obrany o několik týdnů dříve.

Samozřejmě dávají přednost rozdělené Sýrii krvácející pod džihádistickým terorem a imperialistickou intervencí. Podporují přímo teroristy.

 

8. Jaká je situace v oblastech okupovaných Islámským státem a tak zvanou opozicí?

V oblastech okupovaných ISIS, jak můžete očekávat, se odehrávají masakry, popravy, rabování a dokonce genocida.

Za použití brutálního teroru džihádistických skupin imperialismus USA a EU efektivně de facto rozdělil Sýrii. Teror ISIS také způsobil velký demografický pohyb v Sýrii. Dochází k velké vnitřní migraci mezi syrskými regiony, o kterých se na CNN nebo BBC nemluví. Sekulární Syřané utíkají do regionů ovládaných syrskou vládou a ti, co podporují takzvanou opozici zase naopak. Kurdové se pak stěhují do kurdských regionů.

Jak vidíte, Sýrie je prakticky rozdělená a teror šířený ISIS byl pouze nástroj k pozvání imperialistické intervence. Koalice vedená USA by měla bombardovat ISIS, ale my věříme, že z něj profituje

Stále kupují ropu a zemní plyn, který byl vytěžen na území ISIS a příjem z tohoto obchodu je jejich hlavním zdrojem. Mimochodem, nejsme jediní, kdo poukazuje na tento dobře známý fakt. Ale USA a jejich spojenci se nikdy nesnažili zastavit tento obchod a odstřihnout tak ISIS od příjmů.

Nakonec chceme vyjádřit naši solidaritu se syrským lidem, který je cílem imperialistické intervence a řádění gangů vytvořených na podporu imperialistických sil.

Komunistická mládež Turecka bude vždy stát na straně syrského lidu a mládeže.

autor: - překlad -
zdroj: Komunistický svaz mládeže
© KSČM 2003 - 2014. Všechna práva vyhrazena