Mladí KSČMAktuality

Aktuality

Ekologická politika to má těžké aneb Jak se politikaří s ekologií

(25.5.2016)

Jak správně upozornil Milan Kohout (http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/kauzy/Komousi-nam-zakazali-zbohatnout-tak-se-ted-napakujeme-ironizuje-muz-ktery-zdarma-oplachoval-mozky-od-kapitalistickeho-znecisteni-413899), naše planeta má docela velký problém. Kohout se odkazuje na model univerzity v anglickém Leicesteru, který předpovídá, že pokud bude pokračovat současné tempo oteplování planety, může to zabránit fytoplanktonu v mořích produkovat kyslík. Vzhledem k tomu, že tento fytoplankton produkuje dvě třetiny kyslíku, hrozí nám udušení. Zvláště za situace, kdy zbytek kyslíku produkují lesy, kterých si dost možná také nevážíme natolik, nakolik by si zasloužily.

I kdyby byli všichni migranti takové zrůdy, jak si myslí někteří, kteří je kolektivně viní ze všeho, co udělal nějaký muslim (a už samozřejmě neviní všechny Evropany z toho, co udělali křesťané), je zjevné, že oteplování planety je mnohem větší problém.

O to více zarážející je přístup některých lidí k tomuto problému. Václav Klaus spotřebuje spoustu papíru, aby zaspamoval krajská zastupitelstva (pochybuji, že si vybral jen nás ve Zlínském kraji) svými newslettery s pochybnými názory jeho samého a jeho souputníků. A tak se na záchodě (jinde se ty Klausovy žvásty číst snad ani nedají) pravidelně dozvídám, jaké nové „argumenty“ antisociální, nacionalistická a antiekologická pravice zase vyprodukovala.

V říjnovém čísle zazářila ekonomka Markéta Šichtařová. Té si člověk sice může vážit za její fundovanou kritiku nesmyslné pravičácké důchodové reformy (ve skutečnosti ještě větší destrukce důchodového systému), nicméně její současné vyjádření vyznívá hodně slabomyslně: „Zjišťuji, že málokdo v mém okolí zanechává menší ekologickou stopu než já. Jenomže vtip je v tom, že já se ekologicky chovám dobrovolně, protože chci, protože se mi to líbí. Ne proto, že mi to nějaká regulace nařizuje.“ (http://www.institutvk.cz/sites/default/files/uploaded/News2015-10.pdf)

Výborně, paní Šichtařová, nechme lidi, kteří se chtějí chovat ekologicky, se tak chovat a ostatní do toho nenuťme. To asi planetě pomůže. Myslíte si snad, že když se 90 % lidí bude chovat dobrovolně ekologicky, zbylých 10 % nemůže planetu zaprasit tak, že tu bude k nepřežití? A i kdyby byl poměr opačný, 10 % lidí se chovalo ekologicky a zbylým 90 % by byl osud planety ukradený, má těch 90 % právo zničit jedinou obyvatelnou planetu všem ostatním? Ne, druhou planetu opravdu nemáme. Co zatím víme, žít se dá jen na Zemi, a pokud by se dalo žít i na nějaké jiné planetě, bude docela problém se tam dostat.

Klausovci vůbec se postavili do role obránců lidí proti „klimatickému alarmismu“. Ale jejich argumenty jsou velmi slabé. Opravdu není podstatné, jestli je Země zelená nebo modrá planeta, jestli je správný název globální oteplování nebo globální změna klimatu a dokonce ani to, zda za tyto jevy je zodpovědný člověk.

Podstatné jsou asi jen dvě otázky:

  • Ohrožuje změna klimatu život na naší planetě?

  • Je lidstvo schopno změně klimatu zabránit?

Pokud si alespoň na jednu z těchto otázek nebudeme schopni na 100 % odpovědět ne (nebo si nenajdeme jinou planetu pro život včetně způsobu, jak se na ni dopravit), měli bychom proti globální změně klimatu bojovat. Jak jsem již nastínil výše, většina vědců se kloní spíše k tomu, že na obě otázky odpovídá ano.

Jenže problémem je také to, že i ti, co se považují za bojovníky za ekologii, ne vždy ekologii pomáhají, naopak někdy ještě škodí. Naší domácí kuriozita, silně pravicové vedení Strany zelených, které tuto stranu dostalo do ropácké Topolánkovy vlády, se přesunulo do strany nazvané LES. Někdejší vůdce Strany zelených a dnes LESa Martin Bursík je vůbec zajímavá figurka, kdysi sám přiznal, že kdyby mu lidovci nabídli křeslo ministra, asi by ve Straně zelených vůbec nebyl. Co si takovíto pravicoví „ekologové“ neuvědomují (nebo možná nechtějí uvědomovat), je to, že člověk, který dělá za pár šupů, se snaží především přežít sám, nějaká ekologie ho nezajímá, tak je ochoten v kamnech spálit cokoliv, na třídění odpadu kašle a auto si pořídí starou herku, která na životní prostředí opravdu nedbá. Teprve člověk, který se nestráví každou volnou chvilku prací, aby si vydělal na nejnutnější životní potřeby, může odložit větší peníz za kvalitnější topivo a udělat chvilku na vytřídění odpadu. Tedy sociální stát je pro ekologii velmi důležitý.

Strana zelených nyní zvolila nového předsedu. Je zjevné, že tento předseda je od dob Martina Bursíka nejlevicovější. To se může zdát jako dobrá zpráva. Jenže naděje zmařil hned v jednom z prvních rozhovorů (http://zpravy.idnes.cz/rozhovor-s-novym-sefem-zelenych-o-migraci-novem-hnuti-i-zemanovi-phv-/domaci.aspx?c=A160124_002245_domaci_kop), když prohlásil, že spolupráce zelených s KSČM je vyloučená. Že chce komunistům spíše přebrat voliče.

Tím dokázal, že zelení se zase tak moc nezměnili. Radši se budou paktovat s lidovci, se kterými se momentálně Stropnický paktuje v Praze. Je to velmi zajímavé – zelení se vždy stavěli za práva sexuálních menšin, lidovecký poslanec Tollner naopak prohlásil, že homosexuálové jsou prasata. Zelení se stavěli za rovná práva pro obě pohlaví – lidovecký poslanec Svoboda prohlásil, že žena je podřízena muži. Těžko myslet, že by levicově ekologická strana mohla mít něco společného s lidovci v oblasti ekologie – vždyť právě lidovci byli jedni z těch, kteří prosazovali vyvedení našeho nejdůležitějšího přírodního bohatství, lesů, z ochrany státu do soukromých chtivých rukou katolické církve.

Je zvláštní, že předseda ekologické strany, který se hlásí k levicové politice, chce spolupracovat s lidovci a vylučuje spolupráci s KSČM. S KSČM, která nikdy nic proti homosexuálům neměla a ve které se ženy do vysokých funkcí dostanou i bez kvót. S KSČM, která sama usiluje o to, aby její program byl „rudozelený“, tzn. aby neopomíjela ekologická témata.

Jak se věci mají, ukazuje situace na evropské úrovni. KSČM je členem skupiny Sjednocená evropská levice – Severská zelená levice. Z čehož jasně plyne, že vyspělé ekologické strany vyspělých severských zemí chtějí s KSČM a podobnými stranami spolupracovat. Strana zelených patří ke skupině Zelení – Evropská svobodná aliance. Zvláštní skupinou ekologických stran jsou strany ochrany zvířat (německá a nizozemská), které se připojili ke stejné skupině jako KSČM. Dodejme, že i ve skupině Zelení – Evropská svobodná aliance je několik stran, které (někdy velmi úzce) spolupracují s komunistickými stranami. Takovou stranou jsou například portugalští zelení, kteří by bez kooperace s komunisty mohli být docela marginální stranou.

Sečteno podtrženo – ani naše Strana zelených ještě nedospěla obdobným stranám v západní a severní Evropě. Místo spolupráce s levicí, která se hlásí k ekologii, bude raději spolupracovat s archaickou náboženskou stranou. Ekologicky zaměřený člověk by se měl dobře zamyslet, jakou stranu má volit, pokud chce skutečně stranu, která bude za ekologii bojovat a ne jen politikařit.

autor: Michal Kostka
© KSČM 2003 - 2014. Všechna práva vyhrazena