Mladí KSČMAktuality

Aktuality

Mezinárodní konference KSČM v Praze - 2015

(13.6.2015)

V prvním bloku se jednalo o směřování komunistických stran v Evropě s cílem aktivizovat občanskou společnost s důrazem na vzájemnou koordinaci činnosti.

Komunistická strana Portugalska (PCP) upozorňuje na prohlubování krize kapitalismu, kterou společně vyvolaly Spojené státy a Evropská unie, naproti tomu obdivuje ekonomický vzestup Čínské lidové republiky. Z toho jednoznačně vyplývá, že geopolitická situace se proměňuje z unipolárního světa v multipolární, ve kterém proti sobě stojí neoliberální trendy a ekonomické alternativy socialismu.

Jako formu spolupráce mezi jednotlivými proudy levice doporučuje KS Portugalska roli posilování spolupráce s odborovými svazy a levicovými alternativami tvořenými zdola. Zároveň varuje před spolupráci se sociální demokracií, která se poslední dobou odklání od komunistické strany a společných cílů, protože v současnosti se mnoho levicových stran sociálně demokratického typu stále intenzivněji sbližuje s pravicovými stranami.

Die Linke je politickou stranou ve Spolkové republice Německo, která změnila charakter na pluralitní levicovou stranu, a z toho důvodu není výhradně komunistickou stranou. Mezi důležité cíle Die Linke je zahrnut boj proti neoliberalismu a vykořisťování spojený s bojem za sociálně spravedlivý svět, který se opírá o marxismus. Dalšími vytyčenými úkoly jsou boje proti válkám a fašismu spojené s bojem proti diskriminaci homosexuálů a menšin.

Závěrečné shrnutí:

  1. Intenzivně pracovat na mezinárodní úrovni – výměna teoretických výstupů a diskuzí, mezinárodní spolupráce v oblasti výzkumu (bádání o dějinách a budoucím vývoji).

  2. Programová práce – společné vyhodnocování včetně obsahu.

  3. Aktivizace společnosti a propojování subjektů – socialismus a demokracie nejsou oddělitelné (zvláště jedná-li se o dlouhodobou záležitost).

  4. Solidarita a zápasy o lidská práva.

  5. Migrace obyvatelstva – tuto problematiku mají financovat země, které ji způsobily kolonialismem a válečnými konflikty.

V druhém bloku se jednalo ohledně aktuálnosti budování antifašistické fronty 70 let po skončení 2. světové války.

Komunistická strana Ukrajiny (KSU) varuje před rostoucím napětím středních a nižších vrstev jako podhoubí pro fašismus a pravicový extrémismus, který se spojuje s velkým kapitálem. Zároveň upozorňuje na rostoucí přejímání xenofobní agendy mainstreamovými systémovými politickými stranami. KS Ukrajiny hovořila také o ukrajinské krizi a roli západních mocností v této krizi.

Na Ukrajině došlo ke schválení zákona dne 9. dubna 2014, který se snaží o dekomunizaci hnutí v zemi. V tomto regionu totiž dochází k nacionalizaci, fašizaci a mlitarizaci. Vedle toho jsou zde snahy o znevažování pojmu „Velká vlastenecká válka,“ a role Rudé armády, která nesla nejtěžší břemeno a naplnila hlavní vítězný cíl války. Organizace „Černá vlajka“ rozmlátila několik památečních desek, například desku věnovanou maršálu Žukovovi.

Komunistická strana Ruské federace (KPRF) hovořila o důsledcích druhé světové války v souvislosti s kapitalismem, jehož důsledkem byly obě světové války, protože kapitalismus tehdy vyčerpal všechny své dosavadní možnosti růstu. V současnosti kapitalismus vylupuje možnosti lidstva tím, že neplatí daně (ofshore společnosti), provádí finanční spekulace a útočí na práva zaměstnanců.

KS Ruska varuje před touhou po zisku či klesajícími zisky kapitálu. Tento problém se obvykle řeší válkami a válečnými konflikty. A tak v minulosti stejně jako v současnosti imperialismus sází na nacionální síly a fašismus. Například státní převrat na Ukrajině je provokován a financován Spojenými státy.

KS Ruska proto doporučuje zřídit komisi levicových sil pro lepší koordinaci na mezinárodní úrovni v boji proti válkám a konfliktům. Rovněž doporučuje využívat všech organizačních a technických možností jako je například kabelová či internetová televize. Socialismus považuje za dobrou cestu, protože v jeho prospěch totiž mluví výdobytky Kuby, Číny a Vietnamu.

Komunistická strana Japonska (JCP) hovořila o tom, že Japonsko se poučilo z válek, které vyvolal fašismus ve 20. století. V souvislosti s kapitulací došlo k vydání Postupimské deklarace. Japonsko se tedy na základě zakotvení 9. článku do své ústavy zřeklo války. Japonsko tak změnilo politiku válek, militarizace a zastrašování za politiku mírového řešení konfliktů a regionální spolupráce národů. Japonsko rovněž hovořilo o válkách za nezávislost v letech 1946 až 1979, které měly za následek 80 procent obětí pocházejících z těchto rizikových oblastí.

Závěrečné slovo předsedy KSČM:

Předseda KSČM Vojtěch Filip hovořil o tzv. Teorii chaosu, na základě ni jsou vyvolávány občanské války k rozpoutání chaosu a nestabilitě v okupovaných zemích. Válečné konflikty na Blízkém východě mají na svědomí v Iráku kolem 4 milionů uprchlíků, a v Afghánistánu je to dokonce 5 milionů uprchlíků. V těchto válkách bylo spáleno kolem 5 bilionů barelů ropy, což přináší vedle ekonomické zátěže navíc ještě ekologickou zátěž pro naši civilizaci.

Předseda Vojtěch Filip označuje konflikt na Ukrajině jako pokus Spojených států o expanzi k Moskvě. Upozorňuje na Bushovu teorii terorismu, která nerozlišovala nepřítele, a proto se tak nepřítelem mohl stát kdokoliv. Předseda upřednostňuje jednotnou strategii proti fašismu a hovoří o tom, že úkolem všech skutečně levicových stran je hájit mír ve světě.

Ve třetím bloku se diskutovalo o formách a zkušenostech z budování nové sociálně spravedlivé společnosti.

Obsahovou náplní tohoto bloku zahrnují zkušenosti ohledně vytváření sociálně spravedlivé společnosti v uplynulých 25 letech. Proměny sociální struktury společnosti a jejich spojení s úspěchy či problémy. V tomto bloku hlavní slovo obdržela Komunistická strana Vietnamu (CPV), Komunistická strana Kuby (PCC), Komunistická strana Číny a Brazilská komunistická strana (PCB).

Komunistická strana Vietnamu (CPV) zavedla nový ekonomický model. Staré kořeny založené na centrálním plánování jsou nyní nahrazeny státním a kolektivním vlastnictvím výrobních prostředků s tržními principy. Vietnam byl v minulosti agrární zemí s nízkou produkcí a v polovině 80. let 20. století zasáhla Vietnamskou lidovou republiku silná inflace.

Důvodem špatného hospodaření bylo neefektivní řízení a rozvoj, nesladění cílů s aktuálními podmínkami; zespolečenštění výrobních vztahů negativně ovlivnilo produkci; malá mechanizace v zemědělství a nedostatek kapitálu k rozvoji investic (všichni si byli rovni, ale bez ekonomického rozvoje).

Z těchto důvodů je ve Vietnamu zavedena nová politika obnovy země. Ta zahrnuje rozvoj socialisticky – tržní ekonomiky spojené s osvobozením tržních sil a motivace. Cíl se tak nemění, ale mění se pouze metody, kterých se dosahuje také tržním mechanismem spojeným s plánováním na makroekonomické úrovni včetně potřeby regulované ekonomiky ze strany státu. A to z důvodu, že se trh řídí vždy ziskem, což nemusí být v zájmu společnosti.

Úloha veřejných programů se proto zaměřuje na společnost za pomoci rozšiřování blahobytu a ochrany životního prostředí. Dochází k diverzifikaci trhu, rozvíjení soukromého sektoru a rozvoji družstevnictví – zakládání dobrovolných družstev. Stát si udržuje vedoucí roli v oblastech energie, bankovnictví, financí a dopravy. Stát rovněž usiluje o rozvíjení zdravotnictví a potravinové soběstačnosti.

Vietnam zaznamenává ekonomický pokrok a jen od roku 1990 se jeho ekonomika zvýšila 13 krát. Došlo k industrializaci, poklesu chudoby a průměrný věk obyvatel se prodloužil z 62 let na 73 let, což je téměř o 11 let. Vietnam povolil soukromé podnikání a jeho levná pracovní síla tak láká zahraniční investory – v zemi investují například americký Intel, japonské firmy Canon a Yamaha. Ale i tak komunistická vláda neopouští svoje cíle a usiluje o cestu k socialismu.

Komunistická strana Kuby (PPC) aktualizovala svůj hospodářský model, který přejímá mnoho původních myšlenek z marxismu-leninismu. S ohledem na mezinárodní situace se země otevírá zahraničním investicím. Vedle toho fungují družstva, malé zemědělské vlastnictví a drobní podnikatelé v nestrategických odvětvích.

Kuba se zaměřuje na produkci potravin takovým způsobem, aby nebyla země závislá na zahraničním dovozu v potravinářském odvětví. Zavedením progresivního zdanění se zabraňuje akumulaci majetku. Není také na škodu připomenout, že v Latinské Americe je Kuba jedinou socialistickou zemí s nejvyšší životní úrovní a vyspělým zdravotnictvím ve světovém měřítku.

Komunistická strana Číny před 30 let provedla reformy, na základě nichž se otevřela světu. Došlo sice ke zvýšení životní úrovně, ale současně se zvýšila propast mezi bohatými a chudými – ekonomický rozvoj v zemi tak přináší propast i sociální rozdíly. Nejdůležitější problematikou je důraz na rozvíjení ekonomiky a boj s korupcí.

Vláda Čínské lidové republiky podporuje „čínský sen,“ jenž je založen na „znovuzrození“ Číny a správnou cestou k jeho splnění jsou reformy. Čínské vedení usiluje o to, aby čínský blahobyt pocítilo více lidí, ale rozšiřování svobod bude omezené. Znamená to tedy, že pokud poctivě pracujete, tak se sen naplní.

Cílem komunistické vlády v Číně je rozvíjení ekonomiky, domácí spotřeby a urbanizace. Dochází k rozvoji domácích firem jako je například Huawey, což je největší komunikační společnost na světě. V současnosti jsou největšími problémy zajišťování bydlení, zdravotnictví a legislativa.

Brazilská komunistická strana (PCB) je od roku 2008 v koaliční vládě. To potvrzuje, že nejen úspěchy Vietnamu, Kuby a Číny jsou prokazující, že socialismus je nezbytnou alternativou k současnému systému neoliberalismu. Například delegát z Brazílie Ricardo Abreu uvedl, že je zapotřebí budovat novou sociálně spravedlivou společnost společně s vhodnými nástroji. Socialismus by neměl být žádnou kopií, ale hrdinským činem jednotlivých národů s výrazným prvkem lidové moci, jinak totiž nemá šanci. Z těchto důvodů by mělo docházet k obnově teorie včetně národní i kontinentální. Jen takové alternativy totiž umožňují pokračovat v revoluční cestě.

Česká teorie podle SPAS:

V Českých podmínkách je vhodné používat srozumitelný slovník, protože vedle svobody a demokracie existuje také sociální či ekonomická demokracie. Nástrojem ekonomické demokracie je tzv. Participativní rozpočet, kde občané mají možnost více rozhodovat o rozpočtech měst a investovat do družstev. Je možné více materializovat demokracii ve vesnických, městských či státních podnicích a propojit tak ekonomickou a politickou demokracii.

Čtvrtým tématický blok zahrnoval „Socialismus pro 21. století,“ jehož referentem se stal ekonom Jiří Dolejš z KSČM.

Jakákoliv vize opravdu nesmí patřit mezi ucelená dogmata. Z toho důvodu se jedná o systémovou změnu a modernizovaný socialismus pro 21. století.

Návrh KSČM je otevřený a formulovaný s důrazem na evropskou zkušenost. Nabízí vizi demokratické společnosti svobodných občanů, politickou, hospodářskou a vlastnickou pluralitu (státní a soukromé vlastnictví), spojování červených cílů (socialistických) se zelenými (ekologickými), distanci od monopolu moci (pluralita politických stran), podporu hnutí zdola (kombinace přímé a zastupitelské demokracie).

Vedle sociálního státu je důležitý právní stát, kde je kladen důraz na politiku lidských práv (sociálních a ekonomických), vedle toho ještě navíc ekologická a environmentální práva. Revoluce není věcí diktatury (jednorázového procesu), proto je nutné být připraven řídit přípravu chodu politiky. Internacionalismus může v podmínkách integrace získávat i transnacionální prvky. Tento dokument tedy není žádným evangeliem, ale je způsobem jak změnit svět.

Závěr:

Cílem socialismu je odstranění vykořisťování například pomocí legislativy, občanských hnutí a odborových svazů. Cílem tedy není stanovit jak bude socialismus vypadat. Z toho důvodu je nutné vytvářet pluralitní systém založený na alternativách a občanských právech, který bude plnit červené a zelené cíle a spolupracovat mezinárodně se socialistickými zeměmi.

Studujme tedy zkušenosti z ostatních socialistických zemí společně s dokumentem „Socialismus pro 21. století.“ Nebudujeme totiž socialismus, aby každý občan zůstal chudý, ale z důvodu uvolňování ekonomických a produktivních sil.

autor: Pavel Herman
© KSČM 2003 - 2014. Všechna práva vyhrazena