Mladí KSČMPostoje, názory, polemika

Postoje, názory, polemika

Co si myslím o TTIP a proč bychom na ni neměli přistoupit

Co si myslím o TTIP a proč bychom na ni neměli přistoupit (10.3.2015)

Co je vlastně TTIP ?

Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP; také známé pod názvem Transatlantická zóna volného obchodu se zkratkou TAFTA) je navrhovaná smlouva o volném obchodu mezi Evropskou unií a Spojenými státy. Problém je v tom, že základní formu a její název známe, nikoliv však její obsah a konkrétní znění.

Každému se může zdát, že smlouva o volný obchod může být pouhou výhodou a nemusela by nějak ovlivnit naše životy. Tak se na ten ďáblův spis pojďme podívat podrobněji...

Proč si myslím opak ?

Projednávání TTIP bylo zahájeno v červnu 2013, v květnu 2014 stále nejsou k dispozici dostatečné informace o jejím obsahu – a mnohdy je nemají ani úředníci a politici, kteří o něm budou rozhodovat. Pokud mají europoslanci něco bleskurychle odsouhlasit aniž by věděli co, tak je v tom z 99% podvod. V Evropě budí odpor především odbourávání netarifních překážek obchodu, zavedení stejných standardů pro zemědělské a průmyslové produkty. Podobně i v Evropě panuje nedůvěra ke geneticky modifikovaným plodinám. Často bývá kritizováno i utajování obsahu návrhů a průběhu jednání.

A proto není vůbec od věci oznámit, proč Austrálie velmi rychle zareagovala jejím odmítnutím.



Co je vlastně TTIP ?

 

Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP; také známé pod názvem Transatlantická zóna volného obchodu se zkratkou TAFTA) je navrhovaná smlouva o volném obchodu mezi Evropskou unií a Spojenými státy. Problém je v tom, že základní formu a její název známe, nikoliv však její obsah a konkrétní znění.

Každému se může zdát, že smlouva o volný obchod může být pouhou výhodou a nemusela by nějak ovlivnit naše životy. Tak se na ten ďáblův spis pojďme podívat podrobněji...

Proč si myslím opak ?

Projednávání TTIP bylo zahájeno v červnu 2013, v květnu 2014 stále nejsou k dispozici dostatečné informace o jejím obsahu – a mnohdy je nemají ani úředníci a politici, kteří o něm budou rozhodovat. Pokud mají europoslanci něco bleskurychle odsouhlasit aniž by věděli co, tak je v tom z 99% podvod. V Evropě budí odpor především odbourávání netarifních překážek obchodu, zavedení stejných standardů pro zemědělské a průmyslové produkty. Podobně i v Evropě panuje nedůvěra ke geneticky modifikovaným plodinám. Často bývá kritizováno i utajování obsahu návrhů a průběhu jednání.

A proto není vůbec od věci oznámit, proč Austrálie velmi rychle zareagovala jejím odmítnutím.

Nejhorší na tom je, že se v jedná o kompletní standardizaci obchodu a zemědělství podle vzoru USA. A co to znamená ?

V Americe se jednoduše o složení potravin moc neodzvíte. Je to jejich standard, který nedovoluje konzumentům zjistit, čím se krmí. To je jeden z důvodů, proč se na americkém trhu pohybuje největší počet GMO ( geneticky modifikovaných ) potravin.

 

Co jiného dohoda přinese? Proč se hovoří o vzniku tisíců nových pracovních míst, když dohody tohoto typu naopak vedly k zániku pracovních míst? Proč se hovoří o odstranění cel, když již nyní jsou cla mezi EU a USA tak nízká, že to nehraje žádnou roli? Proč o tu obchodně-investiční dohodu USA tak hrozně moc stojí a tak enormně tlačí na pilu, když již dnes ani obchodu, ani investicím vzájemně nic nebrání? Jelikož cla nehrají žádnou roli, půjde s velkou pravděpodobností o netarifní překážky – americké standardy jsou v řadě oblastí, i v sociální, podstatně nižší než evropské. Jsou zde velké obavy z toho, že bychom se mohli například u potravin dostat na úroveň USA, což by byl jednoznačný regres. Je tu hrozba arbitráží dle doložky ISDS, která umožňuje nadnárodním firmám žalovat státy, pokud nějakým způsobem ohrozí jejich zisky.

 

Jak by takové žalování fungovalo v praxi ?

Vemte si, že mnoho lidí v ČR kouří cigarety firmy Philip Morris ( Největší americký výrobce a prodejce cigaret v ČR ). Čeští politici by prosadili zákon o plošném kouření na všech veřejných místech a v zápětí by firma zažalovala Český stát, což by nejen zrušilo samotný zákon, ale ještě by ČR musela zaplatit odškodné v hodnotě ušlých zisků, které firma utpěla během fungování zákona. )

 

Proč jsem proti ?

Odmítání této dohody není žádná komunistická myšlenka. To je přece myšlenka všech reálně uvažujících politických směrů v Evropě. Existují tady politické subjekty, které budou Američanům přikyvovat jak houpací koně. Ale reálně uvažující politické subjekty na pravici i levici přece ví, že to, jak je předložena ta smlouva TTIP, je pro Evropu nevýhodné a nepřijatelné. Protože Evropa by tím podryla vlastní ekonomické základy. Euroatlantický prostor neexistuje. To je umělý nápad Spojených států amerických, aby udržely hodnotu dolaru. Ekonomický zájem Evropy je přece rozdílný proti ekonomickému zájmu USA.

 

Tlak USA na přijetí této smlouvy jenom ukazuje, že se Spojené státy snaží z EU udělat svou kolonii, když o ostatní svou militantní politikou postupně přichází.

 

Co naše soukromí ?

Vzpomínáte si na dohodu ACTA? V roce 2012 byla odmítnuta velkou částí Evropského parlamentu po obrovském odporu veřejnosti proti tomu, co bylo právem považováno za útok na soukromí jednotlivců – poskytovatelé internetových služeb by sledovali online aktivity lidí.

Existují obavy, že by TTIP přinesla zpět hlavní prvky dohody ACTA – ukázalo by se tak, že když demokratický postup nefunguje, jsou tu vždy zadní vrátka. Oslabení zákonů o ochraně osobních údajů a omezení přístupu veřejnosti k dokumentům klinických studií farmaceutických společností by také mohly být na stole.

 

Kam se poděla ta americká demokracie ?

Největší hrozbou TTIP pro společnost je její útok na demokracii. Jedním z hlavních cílů TTIP je zavedení Pravidel vedení sporů mezi státy a zahraničními investory (ISDS), která umožňují společnostem žalovat vlády, pokud politika těchto vlád způsobí ztrátu zisku. Ve skutečnosti to znamená, že nezvolené nadnárodní korporace mohou diktovat politiku demokraticky zvolených vlád.

ISDS jsou již zavedeny v jiných bilaterálních obchodních dohodách po celém světě a vedly k takovým nespravedlnostem například v Německu, kde švédská energetická společnost Vattenfall žaluje německou vládu o miliardy dolarů za rozhodnutí o útlumu jaderných elektráren v důsledku katastrofy ve Fukušimě v Japonsku. Zde vidíme, jak je politika veřejného zdraví zavedená demokraticky zvolenou vládou ohrožena energetickým gigantem kvůli potenciálně ušlému zisku. Nic nemůže být více cynicky anti-demokratické.

autor: Karel Němeček
© KSČM 2003 - 2014. Všechna práva vyhrazena